Můj životní příběh 1.část
Můj životní příběh 1.část
Část první: V nemocnici
Začalo to již v počátku mého dospívání.
Asi ve třinácti letech jsem měl úraz a byl jsem hospitalizován v nemocnici na dětském oddělení. Když mi pan doktor na příjmu oznámil že si mě tam budou muset nechat, skoro jsem se rozbrečel. Když jsem se rozloučil s mámou tak mě zdravotní sestra mě odvezla na pokoj a já jsem po chvilce usnul.
Druhý den ráno mi zdravotní sestra řekla ať si sundám pyžamo a lehnu si na pojízdné lůžko na kterém mě odvezla na operační sál. Byl jsem úplně nahý a docela jsem se styděl. Na operačním sále jsem dostal narkózu a usnul jsem. Několik hodin po operaci jsem se probral v posteli. Sice jsem se probral ale neměl jsem sílu ani zvednout ruku. Po otevření očí jsem vyděl rozmazaně. Jediné co mě zajímalo bylo to kolik je hodin. Bohužel na hodiny jsem neviděl a tak jsem se musel zeptat jedné holky která ležela vedle na lůžku. Ta holka se jmenovala Lenka a byla stejně stará jako já. Ležel jsem na posteli bez polštáře a to mě docela vadilo a tak jsem poprosil Lenku aby došla pro zdravotní sestru a nějaký polštář mi donesla. Když Lenka odešla tak jsem nadzvedl hlavu abych se podíval na hodiny a v tu chvíli mě zalilo horko. Začal jsem se potit a úplně jsem se rozklepal. Když horký pot začal chladnout, tak jsem ucítil znovu teplo ale pouze v rozkroku. Nemohl jsem vůbec nic dělat čůral jsem si do pyžama a nešlo to zastavit. Po chvíli přišla Lenka se zdravotní sestrou a oznámila mi, že mě nemůže dát polštář. Nejdříve večer ale spíše až zítra. Když mi chtěla urovnat deku tak jí nadzvedla a zjistila že jsem se počůral. V tu chvíli jsem se strašně styděl. Taková ostuda. Nemohl jsem skoro nic dělat protože jsem byl po narkóze úplně nepohyblivý. Zdravotní sestra mi sundala pyžamové kalhoty a odnesla je spolu s prostěradlem a dekou. Ležel jsem na posteli skoro nahý. Jenom vrchní část pyžama zůstala suchá. Lenka na mě koukala a proto jsem raději zavřel oči. Po chvíli jsem zase usnul. Když jsem se znovu probudil už jsem měl na sobě plenkové kalhotky. Nedokázal jsem pochopit proč mám na sobě plenky.
Pořád jsem se necítil dobře a něco jsem mumlal. Zase mě zajímalo kolik je hodin. Lenka si vedle mě sedla a uklidňovala mě říkala abych spal. Její hlas mě uklidňoval. Měla moc krásný hlas a byla moc milá. Úplně jsem se do ní zamiloval. Jen jsem jí vyděl pořád rozmazaně. Po chvíli jsem zase usnul.
Když jsem se znovu vzbudil ucítil jsem zase teplo v rozkroku. Plenka kterou jsem měl na sobě byla mokrá. Měl jsem pocit provinění a strašně jsem se styděl. Je to zvláštní pocit když si třináctiletý kluk načůrá do pleny tak aniž by o tom věděl.
Styděl jsem se to někomu říct a tak jsem ležel v posteli v mokrých plenkách nějakou dobu. Po chvilce se mi to začalo líbit. Cítil jsem se tak bezmocně jako malé miminko. Lenka byla velmi ochotná a pořád se mě ptala jestli něco nepotřebuji. Měla o mě takovou starost. To od ní bylo velmi milé.
K večeru byl můj zrak zase ostrý, ale pořád jsem se cítil hodně slabý.
To už na pokoj přišla zdravotní sestra. Odstranila mi z hrudníku ty protivné hadičky které sledovali tep mého srdce. Konečně jsem se cítil trochu volněji ale pořád jsem měl kapačku a na prstě takový kolíček který mi měřil tep. Zdravotní sestra měla sebou žínku kterou namočila do teplé vody a začala mě s ní umívat. Když zjistila že mám mokrou plenku tak mě jí sundala a přinesla novou. Řekla mi že kdybych potřeboval na toaletu ať jí řeknu, že mě tam doprovodí ale plenku mi pro jistotu raději ještě dá.
V noci jsem se vzbudil a chtělo se mi čůrat. Zdravotní sestra nikde a já nemohl s kapačkou vstávat. Na zvonek jsem nemohl dosáhnout. Jak jsem dělal hluk tak se Lenka probudila. Poprosil jsem jí aby došla pro zdravotní sestru že potřebuji na toaletu. Lenka rozespalá vstala a šla do sesterny kde nikdo nebyl. Chvíli tam čekala a asi po pěti minutách se vrátila bez úspěchu. Byla hodně unavená a už chtěla zase spát. Řekla mi no tak se vyčůrej do plínky když tady nikdo není. Opravdu jsem nečekal že mi poradí zrovna tohle. Moc se tím nechtěla zabývat jak byla unavená. Řekla já ti nepomůžu a zase usnula. Chvíli jsem nad tím co mi řekla přemýšlel. Asi po deseti minutách jsem začal čůrat. No co když se tu člověk nemůže nikoho dovolat tak co se dá dělat. Když ráno přišla zdravotní sestra a viděla mě v mokrých plenkách dost jí to překvapilo. Ale než stačila cokoliv říct, tak jí Lenka skočila do řeči a všechno jí vysvětlila ohledně včerejší noci. Zdravotní sestra skoro nic neříkala a přinesla mi novou plenku. Když mě přebalovala připadal jsem si už úplně bezmocný.
Odpoledne jsem vstal z postele a šel na chodbu.
Jak jsem vstával tak se mi zatočila hlava. Normálně bych si došel na toaletu sám, ale jednu ruku jsem měl v sádře a v druhé jsem měl kanylu. Takže jsem opravdu potřeboval něčí pomoc.
Sestra mě hned zahlédla a řekla mi ať chvíli počkám že teď nemůže. Posadil jsem se na chodbě na lavičku a čekal jsem. Bylo to tak trapné seděl jsem tam v plenkách které byly jasně vidět a po chodbě chodili doktoři a děti z jiných pokojů. Každý kdo prošel kolem mě směřoval zrak na mé plenky. Jediné co mě uklidňovalo bylo to že jsou ještě suché. Kdybych tam seděl v mokrých plenkách tak bych tu ostudu asi nepřežil. Po chvíli přišla zdravotní sestra která mě doprovodila přes chodbu na WC. Po cestě jsem musel dělat krátké přestávky protože se mi zatočila několikrát hlava. Už se mi chtělo strašně čůrat. Když jsme přišli na toaletu sestra si klekla a začala mi rozlepovat plenkové kalhotky. Ale než je stačila rozlepit tak jsem to pustil. Když sestra rozlepila první stranu plenky, zpozorovala že čůrám. V tu chvíli mi rozlepenou část plenky přitiskla zpět k mému tělu a plenku přidržovala. Několik vteřin mi hleděla upřeně do očí a čekala až dokonám svou potřebu. Když jsem si uvědomil co se stalo tak jsem se rozbrečel. Zdravotní sestra se mě snažila uklidnit ale moc jí to nešlo. Sundala mi plenku a otřela mě. Pořád jsem tam stál a brečel. Po chvilce mi donesla erární župan a odvedla mě na sesternu. Posadila mě do křesla přinesla mi čaj a čekala až se zklidním. Vyčerpáním jsem po chvilce usnul. Ráno jsem se probudil a už jsem ležel na svém pokoji. Byl jsem trochu zmatený. Protože jsem byl na pokoji sám. Plenky už jsem na sobě neměl ale místo prostěradla jsem měl rozloženou na posteli velkou igelitovou plenkovou podložku.
Přes okno na pokoji bylo vidět do sesterny a jak sestra zahlédla že jsem se vzbudil hned přišla. Byl jsem rád protože jsem měl strašnou žízeň. Poprosil jsem sestru aby mi přinesla čaj. Když viděla jak se toho čaje nemohu nabažit, tak se pousmála a řekla ať to s tím čajem nepřeháním. V tu chvíli mi připomněla co se včera stalo. Trochu jsem se začervenal ale už jsem to bral s úsměvem. V poledne přivezli Lenku z operačního sálu a když se probírala pořád se ptala kolik je hodin. Tak jsem jí vždy pověděl přesný čas protože z vlastní zkušenosti vím jak to bylo v tu chvíli pro mě důležité. Po každé když se znovu ptala musel jsem se smát. V nemocnici jsem zůstal ještě tři týdny a s Lenkou jsme byly dobří kamarádi. Užili jsme si spoustu legrace.