Můj životní příběh 3.část
Můj životní příběh 3.část
Část třetí: 18 narozeniny a dospívání
V podvečer mých osmnáctých narozenin jsem měl na sobě několik látkových plen. Následující den jsem měl být už dospělý. Slíbil jsem si že je to naposled co mám na sobě plenky. Protože plenky nosí jenom děti a já už nejsem dítě.
No netrvalo dlouho a slib jsem porušil. Plenky jsem nosil i v osmnácti letech.
Po té jsem plenky nenosil už tak často jen opravdu výjimečně. Začal jsem chodit na diskotéky a seznamovat se holkami. Vždy když jsem se seznámil vztah vydržel jen pár měsíců. Nikdy nedošlo k pohlavnímu styku. Když už jsem znal několik holek které o mě měly zájem pořád jsem si nemohl vybrat tu pravou.
A tak jednoho dne jsem se ztratil z dohledu mého dobře vybudovaného společenského života. Začal jsem se vyhýbat svým přátelům. Až jsem už ani nechtěl vycházet z domu abych někoho náhodou nepotkal. Bylo toho na mě asi moc. Snažil jsem se být opravdu zodpovědný dospělý člověk ale psychicky jsem na to ještě asi neměl. Vždy když jsem měl nějakou povinnost strašně jsem to bral vážně. I kvůli každé maličkosti jsem se opravdu moc stresoval.
Když mi bylo asi 23 let přišlo kritické období. Byl jsem opravdu drobné postavy a ve svých třiadvaceti letech jsem vážil pouze 55kg.
Jednoho dne jsem si řekl že neumím být zodpovědný dospělý člověk.Moc jsem si přál být ještě dítě. Vlastně jsem duševně dítě ještě byl i vzhledově. Pořád jsem musel ukazovat občanský průkaz když jsem si chtěl koupit třeba pivo. Nikdo nevěřil že jsem dospělý a všichni se ke mně chovali tak jako bych dítě byl. A tak jsem jednoho dne rezignoval.
Rozhodl jsem se že zase budu malé dítě.
Jednoho dne jsem si koupil dětské jednorázové plenkové kalhotky. Nakoupil jsem si látkové plenky, dětské podložky, dětské pyžamo, dětskou láhev, dudlík, dětský olejíček, dětský pudr a dětské plenkové kalhotky z PVC s dětskými motivy.
Začal jsem experimentovat.
Rozhodl jsem se že si zopakuji své dětství a prožiju ho znovu podle svých představ. Myslel jsem že když zopakuji svou výchovu, bude že mě opravdu dospělý člověk který se nemusí ohlížet zpět. Nebudu muset závidět ostatním dětem jejich bezstarostné dětství které jsem já neprožil. Když mi bylo asi šest let tak nás otec opustil a já žil pouze s matkou. Jako matka samoživitelka na nás neměla moc času. Prožití krásného dětství mi opravdu moc chybělo a nehodlal jsem vstoupit do dospělosti bez toho abych ho prožil.
A tak jsem se jednoho dne zabalil do plenek a začal jsem prožívat své dětství znovu. Nejprve jsem byl jako miminko a potom jako batole.
Všechny ty věci které jsem nakoupil mi dodávaly pocit že jsem rozkošný chlapeček. Chlapeček který musí nosit plenky. Po nějakém čase co jsem prováděl tyto hrátky jsem začal dokupovat plenky. Jednoho dne jsem zahlédl v drogerii dětské plenkové kalhotky s velikostí číslo 6. Druhý den jsem se tam vrátil a plenkové kalhotky si koupil. Když jsem si je doma zkusil byly mi akorát.
Jenže když jsem se do nich počůral a plenky se zvětšily, stačilo se jenom pohnout a postranní pásky se roztrhli.
A tak jsem se jednoho dne odhodlal koupit ve zdravotních potřebách pleny pro dospívající děti. Ale protože jsem nechtěl aby si paní prodavačka myslela že je to pro mě, koupil jsem plenky pro dospívající dívky.
Když už jsem měl holčičí plenky tak jsem si pořídil i holčičí pyžamo a noční košilku. Když mi trochu poporostly vlasy udělal jsem si culíčky a dal si sponky do vlasů. Vypadal jsem jako rozkošná holčička. Zopakovat si dětství jako holčička bylo také to co mi v mém životě scházelo. Moje máma mi vždy říkala že je škoda že jsem se nenarodil jako holka. Říkala že kdybych byl holka tak by mi to moc slušelo. Asi měla pravdu.
Byl to jen takový úlet.
Prostě jsem experimentoval a snažil jsem se najít svou pravou identitu. Chtěl jsem si splnit všechna dětská přání. Dětské plenky byly fajn ale nemohl jsem to do nich naplno pustit. Kdybych to udělal tak by určitě protekly. Já jsem si chtěl vyzkoušet to abych to mohl naplno pustit do plen a nemít starost o to že to proteče. Proto jsem se rozhodl zakoupit ve zdravotnických potřebách plenkové kalhotky pro dospělé.
Opravdu nemohu zapomenout na to když jsem si koupil svůj první balík plen.
Strašně jsem se styděl si ho jít koupit. Ale jednoho dne jsem se odhodlal. Na internetu jsem si vybral pleny z nejvyšší savostí a obvodem pasu přímo na mě.
Veškeré informace jsem opsal na papírek a ten jsem strčil paní prodavačce ve zdravotnických potřebách do ruky. Nemohl jsem ani mluvit a strašně jsem se styděl. Když jsem zaplatil paní prodavačka mi podala balení plen. Vytáhl jsem z batohu velkou igelitovou tašku a snažil jsem se nacpat celé balení do tašky. Taška byla veliká jako to balení plen takže jsem chvíli zápasil něž se to tam vešlo. Bylo to trochu komické a paní prodavačce už muselo být jasné že pleny jsou pro mě. Jinak bych se tak nestyděl. Prostě trapas !!! Když jsem balení plen přinesl domu důkladně jsem si ho prohlížel a četl návod použití. Poté jsem balení otevřel a vytáhl jedny plenkové kalhotky. Rozložil jsem je na posteli a následně se do nich zabalil.
Bylo to pro mě něco nového. Plenky pevně držely kolem pasu. Konečně jsem to mohl naplno pustit do plen a nebál jsem se toho že to proteče. Když jsem se poprvé vyděl ve velkých objemných plenkových kalhotkách v zrcadle, úplně jsem zrudnul studem. V životě jsem se snad víc nestyděl. V podbřišku jsem cítil šimrání. Z plenek jsem měl neskutečnou radost. Na ten den se nedá zapomenout. Takové množství příjemných pocitů a emocí jsem od té doby nezažil. Když je něco poprvé vždy je to nezapomenutelné.
Po prvních počůraných plenkových kalhotkách pro dospělé jsem se stal na nich úplně závislí. Začal jsem nakupovat různé druhy plenkových kalhotek a všechny jsem si je chtěl vyzkoušet.
Nemohl jsem přestat. Trávil jsem celé dny doma v plenkách.
Vždy když se mi chtělo čůrat pustil jsem to plen. Když byly plenky úplně mokré hned jsem se přebalil do nových plen. Několik dní jsem čůral pouze do plen a toaletu jsem používal pouze na velkou potřebu. Někdy se stalo že jsem v mokrých plenkách i usnul a tak jsem začal mít po několika dnech i opruzeniny.
Začal jsem používat i dětský pudr. Někdy se stalo že jsem se probudil uprostřed noci a s úplným klidem jsem se počůral do plínek. Po nějaké době jsem začal ztrácet kontrolu a můj močový měchýř trochu zeslábl. Když jsem nemohl být v plenkách cítil jsem se nejistě. Každou chvíli jsem se bál že se počůrám.
Když jsem musel spát mimo domov raději jsem nespal abych náhodou někomu nepočůral postel. Bylo to tím že sval močového měchýře zeslábl. Nikdy jsem se nepočůral ale ten strach že se to stane byl veliký. Pořád jsem chodil na toaletu a někdy úplně zbytečně. Někdy se mi strašně chtělo čůrat a potom z toho bylo jen pár kapek. Bez plenky jsem ani neusnul.
Začalo se mi to vymykat z kontroly.
To moje čůrání do plínek trvalo asi dva roky.
Veškerý můj zájem a smysl života byly pouze plenky a plenkové kalhotky. Bylo to fajn a moje druhé dětství proběhlo nad očekávání dobře. Splnil jsem si to co jsem si vžycky přál a měl jsem z toho dobrý pocit za dostiučinění.
Konečně jsem mohl být zase dospělý.